Tichý "Brouk" George

11. června 2010 v 21:32 | ISKCON |  Téma týdne

George Harrison

Narodil se v roce 1943 jedné ctihodné rodině z předměstí Liverpoolu. Mladý George zřejmě netušil, že se začátkem 60. let stane jednou z nejznámějších osob na světě, jako člen legendární popové skupiny The Beatles.

Beatles jako teenageři poslouchali výhradně hudbu úspěšných kapel a zpěváků pocházejících z Ameriky, jako byl Elvis Presley a Buddy Holly. Nicméně roku 1962 skupina uzavřela smlouvu s nahrávací společností a vydala tak řadu úspěšně prodávaných světoznámých popových nahrávek. Proč byli tak úspěšní? Byli hezcí, originální, zábavní a navíc byli výborní textaři a muzikanti. Jejich popularita nabyla výše, které do té doby ještě nikdo v západním světě nedosáhl. Dívky křičely a omdlévaly, když se skupina objevila na pódiu, policie musela blokovat tisíce fanoušků, kteří se k nim snažili přiblížit, Beatles byli neustále pronásledováni médii, a dokonce i letiště po Americe byla obklopena fanoušky čekajícími na jejich přílet.

John Lennon a Paul McCartney byli z Beatles nejdůležitější, zatímco mladší George Harrison stál spíš tak trochu v pozadí, jaksi tišší a hloubající. Snad Georgeova přemýšlivá povaha byla tím, co ho motivovalo učit se hrát na sitár u Ravi Šankara a vložit tento nástroj do písně "Norwegian Wood" a později do skladby "Within and Without You". Nikdy předtím se v západní popové muzice neobjevil indický nástroj, a tak Beatles opět psali dějiny. To byl začátek Georgeova značného příspěvku světu ve stavění mostů mezi Východem a Západem nejen po hudební stránce, ale zároveň i duchovní.

Navzdory obrovské slávě a bohatství skupiny je kvůli úmorným turné a neustálé pozornosti veřejnosti a tisku opustil klid mysli a radost. Takže v roce 1967 odcestovali do Rišikéše. Tento výlet do Indie byl součástí náhlé fascinace celou indickou kulturou a hledáním alternativy pro mladé konce 60. let, kteří byli znechuceni generací svých rodičů, které pokládali za otupělé a nechápavé. Problémy ve Vietnamu navíc tuto generační propast ještě více prohloubily.

Nicméně Beatles se brzy vrátili do Londýna naplněni chutí pro indickou spiritualitu, ale nenacházeli úplné uspokojení. George pokračoval ve svém hledání a po návratu do Anglie slyšel z nahrávky zpívání Hare Krišna mahámantry a něco z učení Šríly A.Č. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (ISKCONu). Šjámasundara dás a Mukunda dás (nyní Mukunda Gósvámí), žáci Šríly Prabhupády, ještě s malou skupinkou dalších oddaných Krišny nedlouho poté odjeli z Ameriky do Londýna, aby vybudovali v Británii ISKCONský chrám. Byli přirozeně dychtiví pokusit se oslovit Beatles, což by, jak sami věděli, velmi potěšilo Šrílu Prabhupádu.

V roce 1969 se přání obou, George i Šjámasundary, vyplnila, když se setkali v nahrávacím studiu Apple Records. George pak pozval Šjámasundaru se všemi z Beatles na oběd k němu domů. Když Šríla Prabhupáda přijel do Anglie poprvé, John Lennon objednal taxík, aby ho zavezl do jeho sídla v Tittenhurstu poblíž Ascotu. George i John byli hluboce zaujati charakterem Šríly Prabhupády. Jednou, při cestě autem z Francie do Portugalska, George i John zpívali Hare Krišna sedmnáct hodin bez přestávky! Dokonce i Paul McCartney se zajímal a společně se svou ženou Lindou se stali v Británii velkými zastánci vegetariánství.

Georgeův zájem o vědomí Krišny a oddané stále více a více rostl. Tou dobou byli všichni Beatles ženatí a začali pracovat na svých vlastních projektech. V roce 1970 George společně s oddanými vydal album "Radha Krishna Temple", z něhož jedna nahrávka se v tom roce umístila mezi 10 nejprodáva­nějších. George také napsal mnoho písní, které obsahovaly devocionální náměty. V jedné z nich, "My Sweet Lord", v refrénu zazněla Hare Krišna mantra. Tato píseň je stále ještě dnes populární.

V roce 1971 George a jeho přítel z branže Ravi Šankar zorganizovali velký hudební festival v New Yorku na podporu hladovějících v Bangladéši a sami na něm i hráli. Toho samého roku George pomohl ISKCONu financovat tisk knihy "Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství", která popisuje zábavy Pána Krišny doplněné komentářem od Šríly Prabhupády. Na začátek této knihy George napsal:

Všichni hledáme Krišnu.
Někteří lidé o tom nevědí, ale je to tak.
Krišna je Bůh, Zdroj veškeré existence,
Příčina všeho, co je, bylo a kdy bude.
Jako Bůh je neomezený a má mnoho jmen:
Alláh - Buddha - Jehova - Ráma.
Všechna jsou Krišna, všechna jsou stejná.

Sloužením Bohu každou myšlenkou, slovem, skutkem
a zpíváním Jeho svatých jmen
oddaný rychle vyvine vědomí Boha.
Zpíváním Haré Krišna, Haré Krišna,
Krišna Krišna, Haré Haré, Haré Ráma,
Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré
si nepochybně uvědomíme existenci Krišny.
(Chuť pudinku poznáme jen tehdy, když ho ochutnáme!)

VŠE CO POTŘEBUJETE, JE LÁSKA (KRIŠNA). HARI BOL.
George Harrison

V roce 1972 se ISKCON po celém světě velice rychle rozrůstal. Londýnský chrám, ten v Bury Place poblíž Britského muzea, už svojí velikostí nestačil. Georgeovy sympatie k oddaným ho dovedly k rozhodnutí, že požádal Dhanandžaju dáse, britského oddaného Krišny, aby vybral rozlehlou nemovitost ne příliš vzdálenou od Londýna, že ji oddaní dostanou jako dar. Zvažovalo se několik možností, ale nakonec se oddaní usadili v Piggot's Manoru v Aldenhamu, poblíž Watfordu, který byl přejmenován na známý Bhaktivedanta Ma­nor.
Vztah mezi Šrílou Prabhupádou a Georgem Harrisonem byl velmi blízký a Šríla Prabhupáda hleděl na George jako na svého syna. Šríla Prabhupáda řekl o Georgeovi, když daroval Bhaktivedanta Manor: "Protože poskytnutím tohoto chrámu dal útočiště Krišnovi, Krišna jistě poskytne útočiště jemu". Šríla Prabhupáda, krátce před odchodem z tohoto světa v roce 1977, si sundal ze své pravé ruky prsten a řekl oddaným: "To je pro George, dejte mu to."

Během let, která následovala, byl George stále v kontaktu s Šjámasundarou a Mukundou Svámím, kteří vždy respektovali jeho přání nebýt středem veřejného zájmu. George se stal milujícím otcem, pracoval na mnohých filmech, studoval zahradní architekturu a vždy si uchovával Pána Krišnu pevně ve svém srdci.

V roce 1982 ISKCON vydal knihu s názvem "Zpívejte a buďte šťastni", která obsahuje rozhovory mezi Šrílou Prabhupádou, Georgem, Mukundou Svámím, Šjámasundarou a dokonce i Johnem Lennonem. Tato kniha se velmi dobře prodávala po dlouhá léta.

Do 90. let probíhala kampaň záchrany Bhaktivedanta Manoru před jeho zavřením radou z Hertsmere. George celou dobu pozoroval vývoj tohoto řízení a plně přispíval svou morální podporou, ačkoli upřednostňoval, aby nebyl středem pozornosti. V roce 1996 byl v kampani pro záchranu Bhaktivédanta Manoru vznesen rozsudek: ISKCON získal povolení ke stavbě přístupové cesty, která by obcházela místní vesnici.

Oddaní, šťastni z vítězství v této kauze, uspořádali v Bhaktivedanta Manoru slavnostní vítěznou hostinu. Na této slavnosti George přiznal: "V roce 1972 jsem věděl, že Bury Place začíná být příliš malé, proto jsem se rozhodl vám sehnat jiné místo…". George se chtěl původně zdržet jen dvě hodiny, ale nakonec tam strávil většinu dne.

Naneštěstí, především během posledních několika let, George trpěl různými typy rakovin. 31. prosince 1999 se v Georgeově životě stalo něco otřesného: Někdo se vloupal do jeho domu a zaútočil na něho nožem. George přitom volal Krišnova jména. Naštěstí jeho věrná a milující manželka Olivia mu přišla pomoci.

George smutně odešel z tohoto světa ve čtvrtek 29. listopadu 2001 v Los Angeles. Lidé z celého světa byli přirozeně hluboce zasaženi Georgeovou smrtí. V Bhaktivedanta Manoru se uspořádaly speciální, mahámantru zpívající shromáždění na podporu Georgeovy duchovní cesty. Jeho obrázek byl umístěn v chrámové místnosti poblíž Prabhupádových lotosových nohou, aby obdivovatelé mohli vzdát svoji poslední úctu v pravdě význačné osobnosti, která těšila srdce milionů lidí na celém světě skrze své poselství lásky a míru. Jsme si jisti, že Pán Krišna se o Něho postará.

Většina lidí se moc nezajímá o ryze duchovní náměty. Ale zde je příklad jednoho z nejúspěšnějších hudebníků všech dob, který přijal vlastní spiritualitu velmi vážně. Je dobrým příkladem toho, jak být upřímný ve své víře a jak opustit tento svět vhodným způsobem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Collorka Collorka | Web | 12. června 2010 v 12:06 | Reagovat

NO A CO JAKO ?? lidem pomáhám už tak co mám ještě dělat a už nevodpovídám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama