Revoluce srdce na Blog.cz

Védy vysvětlují, že átmá, duše, je pokryta dvěma druhy těl, hrubohmotným (fyzickým) a jemnohmotným tělem (astrálním). Smrt potom pouze znamená, že hrubohmotné tělo přestane fungovat a živá bytost, duše, je přenesena v jemnohmotném těle do jiného hrubého těla. Jemné tělo se skládá z mysli, inteligence a falešného ega (ahankáry). Falešné ego má za následek mylné ztotožňování duše s hrubým fyzickým tělem. Jemné tělo je také hmotné, ale skládá se z jemné fyzické substance, která formuje psychiku. Paměť, myšlenky, vůle, vnitřní zážitky, to vše probíhá na úrovni jemného těla. Nejběžnějším příkladem činností jemného těla jsou sny během spánku. Ve snu jednáme v jemném těle, zatímco hrubé tělo je nečinné. Jemnohmotné tělo existuje stále, i když hrubohmotné tělo přestane fungovat. Po smrti si v něm duše s sebou odnáší myšlenky, plány, vzpomínky a přání. Bhagavad-gítá (15.8) vysvětluje: "Živá bytost v hmotnémém světě přenáší svá různá pojetí života z těla do druhého stejně, jako vzduch přenáší vůně. Tak přijímá tělo jednoho druhu a znovu ho opouští, aby přijala další."
Stává se, že někteří lidé už odmalička vynikají nějakou neobyčejnou vlastností nebo talentem. W. A. Mozart byl například klavírní virtuos již ve čtyřech letech. Jako malé dítko přišel jednoho dne ke svému otci se skladbou, kterou sám napsal. Otec se usmál nad pokusem svého syna, ale když prostudoval partituru, zjistil, že jeho syn napsal tak složitou symfonii, že ji jeden klavírista stěží dokáže zahrát.
Odkud dostal Mozart a další "zázračné děti" tuto dovednost? Védy odpovídají, že tyto zkušenosti a schopnosti z minulých životů zůstávají v podvědomí mysli a znovu se projeví, když je nové tělo dostatečně vyvinuto. Zkušenosti a poznání z předešlých životů se tedy skladují v jemnohmotném těle a projevují se v různých schopnostech a nadání. Šrímad-Bhágavatam (4.29.66) vysvětluje: "Mysl způsobuje, že živá bytost přijme určitý druh těla podle styku s hmotnou přírodou. Pozorováním povahy člověka můžeme dojít k závěru, jak žil v předešlém životě a jaké tělo přijme v budoucnu. Takto stav mysli naznačuje minulá a budoucí těla."

Vědomí a fyzická podoba jsou úzce spojeny. Tělo a vědomí malého dítěte se zajisté liší od těla a vědomí dospělého člověka. Můžeme říci, že duše putuje během vývoje těla skrze různá těla s odlišným vědomím. Nemusíme si být vědomi, jak v současném životě měníme těla, protože tyto změny jsou velmi subtilní, postupné a stěží vnímatelné. Všimli jsme si jako děti, jak naše těla rostou? Zjistili jsme to pouze tehdy, když jsme po dlouhé době přijeli třeba za babičkou, která, když nás vítala, zvolala: "Jé, ty jsi ale vyrostl!" Tuto skutečnost potvrzují i biologové. Americký antropolog John E. Pfeiffer píše ve své knize "Human brain" (1955): "Naše tělo dnes neobsahuje ani jednu molekulu z těch, které ho tvořili před sedmi lety." Navzdory této neustálé změně těl my, duše, zůstáváme stejnou osobou, ať už nám je pět nebo dvacet pět let. Jsme jen v jiných hrubých tělech. Naše tělo se v průběhu času změnilo, máme větší sílu, více schopností, poznání, ale sami jsme zůstali stejní. Nestali jsme se ničím jiným. Tuto transmigraci duše mnoha těly v rámci jednoho života můžeme nazvat postupnou nebo vnitřní reinkarnací.

Co se děje v okamžiku smrti? Máme vliv na naši budoucí situaci? Můžeme si vybrat náš příští život? v Bhagavad-gítě nacházíme následující odpovědi: "Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený." (Bg. 2.13). Bhagavad-gítá dále vysvětluje, že stav vědomí v okamžiku smrti je klíčovým pro volbu dalšího těla. "Každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo." Při smrti duše společně se subtilním tělem opouští hrubé, fyzické tělo. Toto subtilní tělo, naše touhy a myšlenky zaznamenané v něm, které se nám vybaví v tomto momentu, jsou rozhodující při získání dalšího těla. Tato transmigrace duše z jednoho těla do druhého se nazývá vnější reinkarnace (v sanskritu samsára nebo také samsriti).
Šrímad-Bhágavatam (5.11.5-7) se zmiňuje, že mysl je přitahována smyslovým požitkem, zbožným nebo bezbožným. Taková mysl je pod vlivem kvalit hmotné přírody a zapříčiňuje odpovídající zrození v různých druzích těl, vyšších či nižších. Kvůli mysli proto duše trpí hmotnými strastmi nebo si užívá požitku. Mysl pod vlivem iluze je příčinou dalších zbožných či bezbožných činností a jejich karmy. Duše je pak jimi podmíněna. Světci říkají, že mysl určuje tělesné rysy, přináší spoutanost nebo osvobození. Zde je zamítnuta široce rozšířená myšlenka, že duše z lidského těla už nemůže poklesnout (získat zvířecí nebo jiné nižší tělo). Lidská podoba se liší od nižších forem tím, že duše v takovémto postavení má svobodnou volbu jednání, se kterou se pojí zodpovědnost za její činy (karma). Skutečnost reinkarnace duše společně se subtilním tělem také potvrzuje parapsychologický výzkum. Pomocí různých metod si mnoho lidí může vzpomenout na události ze svých předešlých životů. To by nebylo možné tehdy, kdyby se tyto vzpomínky nepřenášeli společně s duší. Podle védských písem je paměť funkce inteligence, část subtilního těla. Ačkoli v okamžiku smrti na svůj minulý život zapomínáme, je možné tyto vzpomínky určitými technikami obnovit. Tyto způsoby ale nejsou vždy stoprocentně hodnověrné. U některých výjimečných případů, hlavně dětí, je dokázána spontánní schopnost si tyto zážitky vybavit i bez vnějšího vlivu média či terapeuta.

Části védské literatury jsou téměř jako učebnice o zvuku. Objasňují jeho využití jako duchovního nástroje. Stejné pojetí se odráží i v jiných kulturách. Kroniky natolik odlišných zemí, jako je Egypt nebo Irsko, vyprávějí o časech, kdy duchovní vyznavači využívali vibrací zaznívajících u zrodu vesmíru pro dobro celého lidstva.

Védská písma říkají, že celé vesmírné stvoření začalo zvukem: "Z Jeho řeči vzešel vesmír." (Brihad-áranjaka Upanišad 1.2.4.) Posvátné texty také popisují zvuk jako vynikající prostředek pro dosažení vyššího duchovního vědomí. Mantry slouží k tomu, aby pronikly smyslovou, mentální a intelektuální úrovní existence a přinesly duchovní osvícení.
Sanskritské slovo mantra je složeno ze dvou slov: manas a trájaté. "Manas" znamená mysl a "trájaté" osvobodit. Mantra je tedy to, co osvobozuje mysl, jejíž rozpoložení a "naladění" určuje náš budoucí směr vývoje.

Všechny mantry ale nejsou stejné. Pro Kali-jugu, nynější věk hádek a pokrytectví, který se vyznačuje všeobecným úpadkem všech dobrých vlastností, védská písma doporučují hlavně zpívaní Haré Krišna mahá ("velké") mantry.

Text sanskrtské písně Bhaja hure mana z tohoto videa:

Ó mysli, uctívej lotosové nohy Nandova syna, jež zbavují strachu. V této vzácné lidské podobě překonej oceán hmotné existence prostřednictvým společnosti svatých osob.

(2)

Nespím ve dne ani v noci, trpím zimou a horkem, větrem a deštěm. Pro trochu mihotavého štěstí nadarmo sloužím lakomým a podlým lidem.

(3)

Jaká je záruka skutečného štěstí ve všem bohatství, mládí, synech a příbuzných? Tento život je křehký jako kapka vody na lotosovém květu. Proto bys měla, ó mysli, neustále sloužit lotosovým nohám Pána Hariho.

(4)

Velikou touhou Govindy dáse je následovat devět způsobů bhakti - naslouchat a opěvovat Pána Hariho, vzpomínat na Něj a modlit se k Němu, sloužit Jeho lotosovým nohám, sloužit Mu jako služebník, uctívat Ho, být Jeho přítel a plně se Mu odevzdat.

Tato bohatá, karamelem ochucená halva, připravená z mléka a podávaná tak horká, že se z ní kouří, je neodolatelným dezertem. Nezáleží na tom, kolik jste toho snědli k obědu, na dvě lžíce této halvy se nakonec vždy najde místo.

300 g cukru
200 g másla
225 g pšeničné krupice
35 g rozinek
2 čl strouhané pomerančové kůry a šťáva z 1 pomeranče
Do hrnce nalijte mléko a mírně je zahřívejte k varu. Ve středně velkém hrnci potom pomalu roztavte cukr a neustále ho míchejte dřevěnou vařečkou, aby se nepřipálil. Jakmile je roztavený cukr světle hnědý, snižte teplotu a pomalu přidávejte horké mléko. Cukr začne okamžitě krystalizovat. Roztlučte některé z krystalů, zamíchejte a nechte je za pomalého varu rozpustit.

Omyjte první hrnec a rozpusťte v něm máslo. Krupici smažte na másle za stálého míchání asi 15 minut, až zrníčka získají světle hnědou barvu a potom teplotu snižte na minimum. Do karamelového mléka přidejte rozinky a strouhanou pomerančovou kůru. Potom ho pomalu nalijte do krupice. Jednou nebo dvakrát zamíchejte, aby se rozmělnily hrudky. Hrnec těsně přikryjte a mírně povařte při téže nízké teplotě ještě několik minut, dokud krupice nevstřebá veškerou tekutinu. Přidejte pomerančovou šťávu a několikrát halvu promíchejte, aby se nadýchala a aby rozinky byly stejnoměrně rozmístěné.

Příprava a doba vaření: 30 min.

Moderátor: "Teď mě napadá, jak to budou praktikovat vaši mladí kolegové s manželstvím, se vztahem, s láskou?"
Host: "Sexualita existuje, ale za určitých podmínek. Když se bude někdo chtít oženit, tak může, ale ne každý se musí oženit. Já jsme svobodný už 45 let a rozhodnul jsem se, že věnuji svůj život duchovním činnostem. Ne každý se musí takto rozhodnout. Když někdo inklinuje k tomu, že by chtěl založit rodinu, může. Prakticky nemusí odejít z našeho hnutí, ale většina hospodářů, jak jim říkáme, potřebuje nějak živit rodinu, a proto nemůžou žít jako mniši. Musí mít nějaké činnosti pro svoji obživu. Buď jsou zaměstnaní v naší restauraci, můžou být na farmě nebo existují i jiné projekty - máme pekárnu, která v současné době zaměstnává také několik oddaných, kteří jsou ženatí. Vždy je snaha, aby mohli pracovat v blízkosti dalších oddaných. S kým se člověk sdružuje, tak takové vlastnosti rozvíjí. Pochopitelně nikdo z nás nevidí ideál chodit do továrny, aby tam trávil 8 hodin a poslouchal všechny ty nesmysly, protože o čem se dnešní běžný člověk baví? Toto nejsou témata, která nás vedou k seberealizaci. To znamená, ten, kdo chce založit rodinu, může, ale ve středu všech činností je Krišna. Naším cílem, naším zájmem je uspokojit Krišnu. A protože Krišna je zdrojem veškerého štěstí, tak když je Krišna spokojený, tak i my jsme spokojení. Když měl někdo možnost nás vidět na těch průvodech v centru Prahy, když oddaní zpívají s rukama nahoře, tancují, to není, že bychom brali nějaké drogy, ale oddaní přirozeně prožívají štěstí při zpívání Haré Krišna. V Bhagavad-gítě v deváté kapitole je řečeno, že oddaná služba je radostná a nikdy nekončí. A to, co my vykonáváme, je přirozené postavení duše. Tak jako ryba je šťastná ve vodě, ve svém přirozeném postavení, tak duše je šťastná a spokojená tehdy, když je zaměstnaná ve svých původních činnostech. Ta původní činnost je, že sloužíme Krišnovi. Když se v tomto hmotném těle zaměstnáme ve službě Krišnovi a můžeme tak prožívat štěstí, které je trvalé. Jak jsem se už zmínil, štěstí, které pochází z uspokojování smyslů, je jen dočasné. Neříkáme, že neexistuje, je tady, ale je vystřídáno mnohým utrpením, které přichází a s kterým se musíme nějak srovnávat. Kdo chce být skutečně šťastný, ať zpívá Haré Krišna… Velice rychle pak může vidět výsledek. Proto říkáme, že vědomí Krišny není náboženství v tom klasickém slova smyslu víra, ale je to vědecké poznání Boha."
Moderátor: "Tady na to by se dalo reagovat mnoha, mnoha slovy, ale my na to bohužel nemáme nyní čas. Jenom chci říct, že i materialista dospěje dříve či později, pokud přemýšlí o světě, k tomu, že není možné říci "Po nás potopa", že také usilujeme o dlouhodobě udržitelný způsob života pro všechny a i naše ateistická společnost k tomu směřuje."
Host: "Já bych jen tady rád poznamenal, že Vám můžu dát za pravdu, ale problém je v tom, že se to nedaří. Že neexistuje síla, která by nás nějakým způsobem přinutila, abychom zmírnili tu touhu o uspokojení smyslů, kromě nějakého vyššího duchovního poznání. Dobrovolně se nikdo nezřekne těch požitků, které má. Kdyby některý politik chtěl říct, že příroda už je na pokraji katastrofy a musíme si odříkat, tak jednoduše nebude zvolen. Politici více méně slibují "budete se mít lépe, bude to lepší atd.", protože by je jinak nikdo nevolil. Ano, ty snahy tady jsou, ale výsledek neodpovídá úsilí, které se na to vynakládá."
Moderátor: "Nicméně Indie přejímá naše západní zvyklosti a to, že tam existuje to poznání, vědění napsané ve Védách, tak to ji jaksi nijak nechrání před globalizací, před požitkářstvím atd."
Host: " Přesně tak. Dnes když bychom se přijeli podívat do Indie a čekali bychom tam védskou kulturu v původní podobě, tak budeme hodně, hodně zklamáni."
Moderátor: " Já chci jenom říct, že víra není pro společnost samospasitelná. Ani víra v Krišnu. Kdyby byla, tak je Indie možná rájem na světě."
Host: "Ne každý, kdo žije v Indii, následuje pokyny, které jsou v Bhagavad-gítě. Pokud budou lidé následovat tyto pokyny, tak budou následovat taky určitý sociální systém, který je daný Krišnou, systém, který dříve fungoval ve védské společnosti a byl ověřen tisíci a tisíci lety. Bohužel dneska už je tento systém rozpadlý."
Moderátor: "Ano, ale spousta materialistů nezištně pomáhá, přestože nemají nad sebou kontrolu a nedělají to pro Krišnu. Jsou přesvědčeni o tom, že ve společnosti si lidé musí pomáhat. A my materialisté dokážeme přesvědčit některé jiné materialisty, že je dobré se vzdát některého požitku a prospět celku. Ale to bych teď nechtěl dál rozvádět. Mě zajímají ty mikroby a putování duše a kasty. Když jsme se prvně sešli v Praze a asi dvě hodiny jsme si povídali, tak jste mně položil otázku, jestli si myslím, že život, tak jak je dokonalý, mohl vzniknout sám. Já na to mám tuto odpověď a na tom stojí darwinismus. Jistěže tento život ve své složité podobě nevzniknul ihned, darwinismus tvrdí, že vznikly nejprve přejednoduchoučké prabuňky, které se velmi složitě vyvinuly až právě k člověku po mnoha miliónech letech. Kdyby byl svět stvořen ihned ve své dnešní podobě, museli bychom určitě přiznat, že ho stvořil Bůh. Ono by stačilo, kdyby byla rostlinná buňka stvořena v té podobě, v jaké existuje dnes. Už kvůli ní bychom museli říct: "Ano, tohle stvořil Bůh". My ale víme, že chlorofyl, to barvivo, nebylo v buňce odjakživa, že to byla původně zvláštní nezávislá buňka, která se do jiné dostala zprvu nejspíš jako potrava. Pak si ale ta buňka, která ji pozřela, uvědomila, že je dobré ji jako potravu nestrávit, ale nechat ji produkovat cukry. To ovšem trvalo milióny let. A to je důležité. Život právě vzniknul nejprve ve velmi primitivní podobě. To je to naše darwinistické pojetí. Ten svět nevznikl tak složitý, jak je teď, postupně se vyvinul. Živočišná a rostlinná buňka se vyvíjely milióny let. Vy ale rovněž hovoříte o evoluci. Jak vypadá ve vašem pojetí?
Host: "Je zajímavé, že vědy, když má přijít řeč na vznik života, tak používá velice nevědecké výrazy, prapolévka, velký třesk atd. Prakticky dnes mnoho vědních oborů je založeno na Darwinově teorii evoluce, ale pořád je to teorie, která není prokázána, protože Darwin se ve své práci sám zmínil, že je tam chybějící článek a ten se neustále hledá. Čím více vědci, paleontologové hledají tento článek, tím více zjišťují, že něco jako ten chybějící článek neexistuje. Nebo další vědní obory jako matematika mluví o tom, že náhoda….Vy jste mluvil o tom,že buňka je jednoduchá, ale když se podíváte, jak funguje DNA, to je tak složitý mechanismus, něco tak komplikovaného, že pravděpodobnost, že by něco takového vzniklo náhodou, to co tvrdí tato teorie, je na úrovni víry. Darwinismus není nic jiného než materialistická víra. Prakticky neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval teorii evoluce. Je to zase na úrovni věření. Já věřím, že to tak nějak vzniklo. Matematici říkají, že je to taková pravděpodobnost, jakoby výbuchem v tiskárně měla vzniknout kniha. Pravděpodobnost, že by vzniknul život v takové buňce, je stejná, jakoby někdo 70× za sebou vyhrál první cenu ve Sportce. Je řada dalších vědních oborů, které neustále objevují, že tato teorie zůstává teorií ničím nepotvrzenou. Védy jednoduše říkají, že všechny druhy života tady byly stvořeny najednou. Takže existovaly souběžně. Pokud dnes už nevidíme určité druhy život, tak to znamená, že se mění vědomí. Forma života záleží na našem vědomí. Podle toho, jaké rozvineme vědomí, podle toho získáme určité tělo. Některé formy života, které už v dnešní době nejsou, existují třeba na jiných planetách, v jiných podobách. Védy říkají, že všechny druhy živých bytostí tady existovaly souběžně, včetně lidské podoby."
Moderátor: "Vývoj jako takový nemůžeme popřít, na to je dost vědeckých důkazů. Existuje evoluce života. Ptám se dál: Kdo rozhoduje o tom, že nejsem teď veverka?"
Host: "Vy sám. Na základě Vaší touhy, klidně se tomu můžete smát. Z této lidské podoby můžete spadnout do nižších živočišných druhů, to je výsledek těch špatných činností, které jsou v rozporu s védskou literaturou. Je to na Vás, tuto zodpovědnost má lidská podoba, proto védy říkají, že lidská podoba je nesmírně důležitá právě k seberealizaci, k duchovnímu poznání."
Moderátor: "Takže je možné prostřídat všechny ty formy a pokud se neosvobodím z toho koloběhu, tak můžu začít nanovo."
Host: "Nebo se můžete dostat zpátky domů, obnovit své duchovní tělo, které je plné poznání, blažené a věčné."
Moderátor: "A to budu v podobě toho paprsku?"
Host: "V duchovním světě máme taky podobu, tvar, ale duchovní. Někdo si představuje duchovní svět jako vzduchoprázdno, nic. Ale duchovní svět je velice rozmanitý. Tento hmotný svět je jen odvrácená podoba duchovního světa. V duchovním světě existuje duchovní příroda, existují tam krávy surabhi, které dávají nekonečné množství mléka… a Krišna je tam obklopen svými služebníky a spolu provádějí různé zábavy. Našim cílem je dostat se zpátky do tohoto prostředí. To je na nás, to je naše volba. Buď budeme tvrdnout tady v tomto hmotném světě a budeme si chvilku užívat a myslet si, že to je štěstí, a nebo využijeme této lidské podoby k seberealizaci, k poznání kdo jsem, proč tady jsem, odkud jsem přišel, co je smyslem lidského života, co se děje v okamžiku smrti, co se děje po smrti, jestli existuje Bůh nebo neexistuje a jak mohu navázat vztah s tím Bohem. Když zná někdo odpověď na tyto věci, je seberealizovaná osoba."
Moderátor: "Já bych nyní naše povídání uzavřel. Ono nebylo vůbec jednoduché si povídat o těchto věcech. V onom takzvaném hinduismu je tolik pojmů, tolik jmen! My jsme to museli trochu zjednodušit, nepoužívat složitých výrazů v sanskritu, a přesto to bylo i se všemi zjednodušeními složité. Myslím si, že ten základní přehled nám to dalo. My materialisté a vy stoupenci Krišnovi můžeme vedle sebe, a to jsme si tu ukázali, dobře koexistovat. V podstatě je náš cíl stejný, neboť i ta naše společnost vyznává štěstí a štěstí vidí v realizaci a seberealizaci, a ne všichni vidí seberealizaci v bohatství a kariéře. Mnozí jsme si na vlastní smysly vyzkoušeli, že smysly nelze uspokojit. Chuť například nelze uspokojit. Můžeme jíst vybraná jídla a přejíme se jich, pak musíme jíst jiná jídla a posléze zjistíme, že už nemáme, co by nás uspokojilo. Stejně tak víme z historie i z života kolem, že se nelze nasytit penězi, protože většina lidí si nedovede říct dost. Stále by chtěli víc, a jediná možnost, jak se z toho kolotoče vysvobodit, je nesnažit se nasytit materiální potřeby, ale chtít něco jiného. Musíme prostě hledat jiné hodnoty, a taky proto jsme se tady sešli. Chtěli jsme ukázat, že existuje alternativa v uspokojování duchovních potřeb.
Ať už spatřujeme štěstí v čemkoli, nedá se realizovat ve společnosti, která hledá mezi lidmi to, co je rozděluje a ne to, co je pro ně společné, a proto je netolerantní a násilnická. Jelikož Vaše hnutí a Vaše myšlení hlásá toleranci, nemůže pro nás být nepřátelské, neboť sleduje stejné cíle jako my. Klid, mír, toleranci, lásku."